Rival Blog

Práce s počítačem a čučení „do monitoru“  je pro oči velmi náročná i přes stále modernější a pro-oči-šetrnější obrazovky. Pokud se totiž soustředěně díváte na monitor, mrkáte mnohem a mnohem méně, což vaše oko vysušuje a dráždí a po celodenní práci mohou být rudá až skoro fialová. Mimo vědomého a častého mrknání velmi doporučuji jakékoliv zvlhčující kapky do očí (např. Visine), které udrží oko vlhké a svěží 

Samozřejmostí by měli být i časté pauzy od počítače – mininálně 1× do hodiny – kdy se zvednete ze židle a protáhnete tělo a hlavně oči, hlavně ty oči! Já osobně rád praktikuji oční cviky, které jim nejen uleví, ale možná se u toho i pobavíte. Cviky jsem odkoukal z prográmku Workrave, který vás spolehlivě ohlídá a donutí relaxovat při celodenní práci s počítačem. Obsahuje jak cviky „tělové“, tak speciální cviky pro oči…

Zaostřování

Najděte si ve vašem okolí předmět, který je co nejblíže a předmět který je co nejdále. Například rám okna a strom v parku nebo protější budova. Nyní si najděte přímku, která protíná oba objekty, tak abyste při zaostření na jeden či druhý nemuseli příliš hýbat očima do strany. Pokud jste takovou přímku našli, můžete začít s cvičením Plynule a pomalu zaostřujte mezi vzdáleným a blízkým předmětem, v několikavte­řinových intervalech. Opakujte 1 minutu nebo 10 zaostření a dejte si pauzu. Cvičení opakujte 5krát. Protáhněte vaši čočku jak to jen půjde

Koulení očima

Nejde o skutečné koulení, bulvy zůstanou ve většině případů na svém místě. Principem je protáhnout oční svalstvo, které je z celodenního nicnedělání pořádně zkrácené. Najděte si dostatečně velký předmět, například 22" monitor, skříň na zdi nebo objemnější kolegyni a v mysli si na objektu vytyčte čtyři body (čtverec). Nyní „zafixujte“ hlavu a pohybujte (koulejte) očima z jednoho bodu do druhého. Postupně a pomalu udělejte 5, 10, 20 obvodů.

Pohled do tmy

Můj nejoblíbenější relaxační „cvik“. Nyní už máte oči protažené a zbývá je pořádně uvolnit a dopřát jim trochu klidu. Cvičení je velmi prosté, buď si najděte místo s totální tmou (nerozsvícený záchod či velká skříň) nebo si tmu vytvořte z dlaní. Oči však musí být uvolněné, víčka otevřená a musíte jen tak koukat do „absolutní černočerné tmy“. Pokud to vydržíte déle jak minutu, pocítíte opravdu skvělé uvolnění vašich očí 

Pokud dodržíte pravidelný režim přestávek od počítače s protáhnutím těla a očí, vaše produktivita a efektivita práce určitě vzroste a budete se cítit líp… tak proč to nezkusit, že? 

P.S.: Dobrý relaxační cvik je spánek, jdu to vyzkoušet…

Inu, dnes je to přesně 688 dní, od data, kdy jsem si chtěl a mohl(!) založit živnostenský list, k provozování činnosti za účelem zisku. Až dnes se mi to povedlo. Na druhou stranu je zde několik výhod, které z této menší prodlevy vyplynuly.

Tou nejmarkantnější je pár ušetřených tisíc, neboť se platí pouze jeden tisíc korun za jakékoliv množství živností. Tou druhou, velikou výhodou je vyplnění pouze jednoho registračního formuláře, místo pobíhání mezi úřady a vyplňování několika téměř identických formulářů. Za tuto dobu přibyla do živností volných i fotografická činnost, která byla dříve podmíněna buď vystudováním školy nebo 5letou praxí v oboru. Pro fotografy čtvrt a poloprofesionály je to radostná zpráva.

A jak tedy dnes založení živnosti probíhá? V mém případě to šlo jako na drátkách. Nesměle jsem vstoupil do budovy úřadu na Praze 2 a na ceduli, s jistotou mě vlastní, vyhledal tu správnou halu, kde jsem ihned objevil stojan s jednotnými registračními formuláři. Hala byla téměř prázdná, napadlo mně, že už všichni živnosťák asi mají… Ověřil jsem si, že mám téměř 1,5 hodiny do zavírací doby a chopil se formuláře v naději, že to stihnu. Jméno, příjmení, jde mi to hladce… Oboustranný formulář mi trval pouhých 20 minut, zaškrtávání živností volných na zvláštním listu mi připomínalo spíše sportku… jasně, že jsem si zaškrtl i provozování žehlení a prádelny.

Formulář vyplněn a řádně 7krát zkontrolován, samoobslužný stroj mi vydává číslo, které se o 3 minuty později zobrazuje na ceduli… žádný div, když tam posedávám sám. Vcházím do útulné, intimní, skleněné buňky a za přepážkou-pultíkem, se na mě usmívá pracovnice živnostenského úřadu. Zdravím a koktám cosi o živnosti, paní mě elegantně odrovná nabídkou, že to vyplní rovnou do počítače. Má 20minutová práce a losování šťastných 10 volných živností přišlo nazmar. Po několikaminutovém klapání je celá věc hotova a já dostávám lístek k pokladně, kde musím zaplatit pouhý jeden tisíc korun českých. Dostávám instrukce, jak se k pokladně dostat. Levým uchem dovnitř… ptám se tedy ještě na informacích… levým dovnitř… procházím několika chodbami a hle, jsem v hale plné lidí a panikařím.

Ne ve skutečnosti, ale čekat půl hodiny by se mi nechtělo. Dotyková obrazovka mi nabízí pokladnu, bez okolků přijímám její nabídku a tahám si číslo 848. O 5 vteřin později slyším nemravné pípnutí a na diodové ceduli se objevuje 848, BINGO! vykřikuji a jdu platit.

O několik minut později stojím venku v deštivé Praze a hřeje mě pocit, že po šestistech a osmdesátiosmi dnech a týdnu, budu mít svůj vysněný kus papíru, který mě opravňuje vystavovat faktury…