Rival Blog

To jsou dvě věci, které nemám a které bych koupil za cokoliv na světě! Je pro mě nesmírně obtížné každý den napsat něco užitečného na blog, je pro mě problém zajít dvakrát týdně do posilovny (ač se k tomu přemlouvám od druháku, kdy jsem přestal) a dokonce je pro mě problém i moje oblíbené focení!?

Je to jen můj problém? Nedostatek sebekázně a naopak dostatek lenosti způsobuje, že nedělám věci, které dělám rád! Psaní mě baví, tak proč si nenajít tu hodinku a obden nenapsat užitečný příspěvek na blog? Proč si po práci nezajdu na hodinku pročistit hlavu do fitka, když vím, že se pak cítím mnohem líp? A proč s sebou kurva pořád netahám tu zrcadlovku, když už jsem do ní investoval a každý den mi uniká spousta krásných záběrů? Proč?

Moc otázek? Ano! Ale jak z toho ven? Pravidelností! Získat si návyk k nějaké činnosti je těžké, obzvlášť když je to věc, kterou nevykonáváme rádi. Pokud je ale naopak tato činnost prospěšná a zábavná, návyk se získává mnohem snáz a rychleji. Tento návyk se pak plynule stává součástí života a už nikdy na něj nebudete zapomínat nebo ho vynechávat.

Pokud bych tedy například každý druhý den psal příspěvky na blog a vydržel to například měsíc, pak mi už nepřijde, že dělám nějakou práci nad kterou musím dlouze a složitě přemýšlet. Témata na zajímavé články se budou objevovat samovolně a psaní půjde pěkně od ruky. Jde o ten první měsíc, kde většina lidí odpadá, protože je to v polovině přestává bavit. Když se ovšem dostanete za onu pomyslnou hranici, všechno půjde tak nějak samo.

Stejná situace, ale o dost složitější k vytvoření návyku je sport! Ale o tom a o focení zas někdy příště… možná pozítří, mám napsané v kalendáři, že bych měl něco napsat na blog!

Očividně dospívám, hlavně tedy technologicky, protože mě skutečně začalo zajímat zálohování (backup). Jde mi zejména o důležité dokumenty a projekty, v druhé vlně pak fotky a muzika. Třetí vlna, seriál  The Big Bang Theory, už nepokládám za životně důležitý a tak mu zřejmě dopřeju jen DVD…

Zálohování je dobré dělat více způsoby a plně automatizovaně, protože jakýkoliv program, který musíte spouštět je vám k ničemu, protože ho prostě spouštět nebudete. I to kliknutí myší bude nepřekonatelný problém a odložíte vytvoření zálohy „na později“. Nicméně zálohovat je skutečně nezbytné, což vám potvrdí každý „bývalý-majitel-důležitých-dat“.

1.) On-line zálohování

Je to nejjefektivnější cesta, jak zazálohovat důležité dokumenty, projekty a menší soubory. Nehodí se však na fotky a větší soubory. Většinou jde o zálohovací desktop program běžící na pozadí, kterému jednou nastavíte složky, o které nechcete při výbuchu vašeho notebooku přijít a program sám odesílá změněné soubory na vzdálený server do bezpečí. Důležitá je první synchronizace, která bude trvat trochu déle (dle objemu dat a konektivitě), ale jedna synchronizační noc to jistí.

Právě testuji zálohování/synchronizaci od Microsoftu – Live Mesh. Instalace rychlá a bezproblémová, není nutno restartovat systém a do 10 minut označíte složky a program začne první synchronizaci. Live Mesh nabízí 5 Gb prostoru zcela zdarma, což je pro ty nejdůležitější věci dostatek místa a možná ještě trochu zbude. Zítra ráno bych tedy měl odcházet do práce s božským pocitem, že má důležitá data odpočívají na různých místech světa, nedotknutelná, zabezpečená… stačí jen nezapomenout heslo.

2.) Externí harddisk

Zálohování na DVD či CD u mě padá rovnou. Vypalování dat po 4.5 Gb nebo 9 Gb je prostě časově náročné a nesmyslné vůči životnosti DVD médií. Prostě poměr cena/výkon je k pláči. Béé-éé. Oproti tomu externí harddisk je na tom z hlediska pohotovosti a rychlosti zálohování mnohem dále. Stačí jen označit soubory a čekat, žádné šup placka dovnitř, šup placka ven. Životnost harddisku a dat na něm by mělo být, v závislosti na jeho opatrování a skladování, velmi dobré. Samozřejmě že lepším řešením je mít jeden a více externích HDD pouze na zálohy a nenosit je na LAN párty (případně na normální párty s holkama).

Momentálně bych tu měl k záloze hodně Gb fotografií, spoustu muziky a nějaké ty seriály. Jako ideální řešení bych viděl jeden USB externí harddisk o velikosti minimálně 250Gb. Kopírování přes USB 2.0 je velmi rychlé (teoreticky 450Mb/s?), takže se stačí dokopat ke koupi onoho zařízení a občas to tam prostě nakopírovat. To se asi bohužel nedá dost dobře automatizovat. Leda mít HDD připojený ke statickému PC a sázet to tam on-line. Ale tak víte co…

A co mých 14 pravidelných čtenářů? Zálohujete pravidelně? Jaké používáte řešení?

Tak přečteno, jen letmo, abych se hned ze začátku neodradil. V druhém čtení tak budu připraven přenést získané znalosti do praxe. Ale nebude to jednoduché, GTD je nutno udržovat a opečovávat jej minimálně několik měsíců, aby se z něj stal spíše zvyk, dobrozvyk.

Základní myšlenku GTD – shromažďovat všechny úkoly na jedno místo – považuju za skvělou a snažím se jí uplatňovat už dnes. Tu a tam si napíšete úkol na papírek, tu ho dostanete do mailu, smskou nebo se něm domluvíte po telefonu. Všechny tyto úkoly (projekty) je nutno zapsat na jedno místo, o kterém víte, že se na něj určitě podíváte. A nemusí to být jedno místo, nosit si úkoly z práce do domova a naopak by bylo rychlé a zběsilé. Tyto „centrální úložiště úkolů“ pak pravidelně kontrolujete a vyškrtáváte.

V knize popisuje David Allen i pomůcky, které můžete při vytváření vlastního systému GTD potřebovat. Docela mě překvapilo množství těchto pomůcek, ale později jsem tomu docela přišel na chuť. Akorát s tím štítkovačem si pořád nejsem jistý. Abych nechodil kolem horké hrachové kaše, kterou nemusím, tohle je seznam, který tvůrce GTD doporučuje. Přihrádky na papír (3), balík obyčejného papíru (A4), pero/tužku, post-it lístečky, kancelářské sponky, kovové spínací klipy, sešívačku, lepicí pásku, gumičky, automatický štítkovač, složky a šanony, diář, koš na odpadky.

Většina věcí je samozřejmých, ale automatický štítkovač mi nedá spát. Ikdyž David o něm mluví, jako o docela důležité pomůcce, cituji: „Štítkovač (popisovač samolepících štítků) je překvapivě důležitá pracovní pomůcka. Tisíce manažerů, odborníků a žen v domácnosti, s nimiž jsem pracoval, má dnes svůj automatický popisovač a můj archiv je plný jejich ohlasů typu ‘Neuvěřitelné – netušil jsem, jaký to je rozdíl!’ Popisovač slouží k označení složek, rychlovazačů a spousty dalších věcí“. Jsem na rozpacích.

Naopak koš na odpadky je něco, co budete při zakládání GTD systému potřebovat ze všeho nejvíc. Proces vytvoření vlastního systému je celkem pracný a časově náročný (v řádu hodin), ale David mluví o jeho dokončení jako o božském a povznášejícím pocitu osvobození od každodenního stresu a namáhání mozku pracným přemíláním nezapsaných úkolů.

Tak co troufnete si jít do toho?

P.S.: Pokud toto byla recenze knihy, dávám jí pět a půl pračky Whirlpool… ehm… 10/10

Dva týdny fuč a já pokračuji tam, kde jsem skončil. Za tu dobu se toho moc zásadního neudálo, snad jen počet věrných čtenářů se zvednul na dvanáct, to je víceméně o 20% a to jednoho potěší. Abych to nezdržoval, řeč bude o projektu MyFreight, kterému se střídavě, s velkými pauzami věnuji už od roku 2005, těžko říct…

#3 – MyFreight.cz

Systém pro vytěžování prázdných kamiónů, levnější doprava po ČR i celé EU. Více na myfreight.cz ;-)

Začalo to nevinně, ve druháku na střední průmyslovce v Liberci si mě Ondřej vytáhl na chodbu a jestli prý programuju. Přiznal jsem se, že jsem začátečník. Neodradilo ho to a šli jsme do toho. Měl plán, já měl čas. Hodiny a hodiny rozmýšlení jak to udělat, hodiny a hodiny programování. Stovky a možná i tisíce hodin ;-)

První verze systému MyFreight měla své mouchy, ale dala se považovat za funkční. Ondra Krabs slavil se svým systémem první úspěchy a příchod investora, s jehož pomocí jsme vytvořili novou verzi systému, na sebe nenechal dlouho čekat. Nové verze nebývají nijak zvlášť dobré, ale ta naše… ta byla ;-)

Nový systém a hlavně průbojnost a podnikatelský duch Ondry přinesl první ovoce a systém začal generovat lepší peníze a získávat stálé a spokojené zákazníky. V současné době připravujeme několik větších novinek – P.S.: PHP programátor se hodí, kdyžtak mi napište – které by se měly objevit začátkem prázdnin. Detaily prozrazovat nebudu, ale jsou to věci, které využije i běžný český uživatel…

Projekt MyFreight byl vlastně mým prvním velkým projektem (díky Ondro), hodně jsem se na něm naučil a dneska už bych jej udělal úplně jinak. Nu což, možná budu mít přiležitost pracovat i na verzi 3.0 ;-)

Ve včerejším příspěvku – GTD ve zkušebním období – jsem si vybral online nástroj TODOIST, který mě mile překvapil svou jednoduchostí a bezvadnými doplňky. Dnes jsem u elfineera objevil článek „Úkoly nově i v Google Kalendáři„, který upozorňuje na novou funkci, která mě dosud bránila Google Kalendář používat. Pokud si přepnete na anglickou verzi, můžete mít v kalendáři i seznam úkolů, perfektní pro GTD.

Jakékoliv doplňky pak, s přehledem Googlu vlastním, překoná zobrazení Kalendáře a Úkolů na stránce iGoogle. Úkoly zde můžete přidávat i upravovat, takže odpadá nutnost proklikávat do Kalendáře. Prozatím je tedy má „jednička na trhu“ homepage iGoogle s gadgety Calendar a Tasks a TODOIST tímto opouštím…

Aktuální stav:

Prozatím jsem tedy ve fázi poznávání GTD (čtení článků a diskuzí, čekám na knihu, …) a snažím se začít 1. fázi – seskupení všech úkolů, poznámek a myšlenek na jedno místo. Držím si palce ;)