Rival Blog

Chtěl bych trochu rozebrat hodnocení naší fotobanky Pixmac v soutěži WebTop100, kde jsme se v kategorii e-shopy (lepší nebyla ;) umístili na krásném 6. místě.

Vyhodnocení jsme dostali v PDF, kde bohužel půlku dokumentu obsahovali profily hodnotitelů a další informace, pro celé hodnocení zbyly pak pouhé 3 stránky. I tak byly pro nás tyto tři stránky velmi radostné, protože mezi tím, než hodnotitelé stačili v létě ohodnotit, stihli jsme téměř všechny chybky sami odhalit a napravit. To potěší!

Miloslav Lešetický (Plaváček) oprávněně kritizoval hlavně český překlad názvů fotografií a klíčových slov, jenž je automatický a tudíž výsledek nelze dost dobře ovlivnit. Vyšperkování české verze k dokonalosti je naší prioritou číslo 2! Potěšila mě i Plaváčkova věta, že ho pobavila „poměrně veselá chybová stránka 404“. Nemůžu než souhlasit a dodat – „© MV, VV a TM – Všechna práva vyhrazena“! Naší chybovou stránku můžete vyzkoušet třeba tady – http://www.pix­mac.cz/404

Lukáš Žitník zkritizoval „nestálost layoutu“, který je občas zarovnaný doleva, občas doprava. Odpovědí budiž nasazení nového layoutu (příští týden), který pro nás připravil Ondra Válka. A bude to fakt bombička! ;)

Plaváček nám ještě pochválil, že to na naší Facebook stránce žije, ale že mu není věnován dostatečný prostor přímo na Pixmacu, jen na Pixmac blogu. S tím jsme souhlasili a určitě se tam nějaký prostor najde. Ostatně sociální sítě nejsou ani nám, ani našim lokálním manažerům cizí! Španělská skupina nebo Anglická stránka na Facebooku. Na Twittru je pak Víťa, Dan Wiedemann z Brazílie, finská verze, americká verze…

Martina Snížka určitě potěší, že vyhledávání podle cen a licencí je už možné. Martin Malý „nepřišel na nic, co by mu na webu chybělo“ a za přínosné považuje integraci online platebních nástrojů (PayPal, Worldpay, Moneybookers), ještě máme v merku další, ale je zbytečné předbíhat, že? Daniel Kafka ocenil „inteligentní vyhledávání pomocí proklikávání přes podobné fotky“, funkci Lightboxu a odeslání e-mailem. Funkci Lightbox pochválil i Eduard Hlava, který bude mít jistě radost z toho, že tuto funkci budeme dále rozšiřovat o další skvělé fíčurky ;)

Na konci dokumentu se sešla „doporučení pro provozovatele“ a mám pocit, že potěšíme všechny hodnotitele, protože většinu jejich připomínek už současná verze Pixmacu obsahuje. Celkem tedy 60,33 ze 100 možných a 6. místo v kategorii e-shopy. To co jiní dělají léta, jsme my stihli přesně za rok. A co ten příští? Ten vyhrajeme! ;) 

Už dlouho jsem nepsal nic o fotkách nebo Pixmacu, že? Dnes to bude trochu kratší, ale o to údernější!

O víkendu se konala konference WebExpo 2009, které se zúčastnilo kolem 700 lidí a celý víkend byl nabitý asi 60 přednáškami a workshopy. Myslím, že víc není třeba dodávat, napsáno toho bylo už spousta (1, 2, 3). Ze strany celého Pixmac teamu, který se dostavil v hojném počtu až 6ti lidí, bylo vrcholem WebExpa sobotní vyhlášení finále Startupu roku 2009, kam se Pixmac dostal z kvalifikace z prvního místa (zdroj).

Po představení všech 4 finálových projektů se uskutečnilo hlasování diváků (cca polovina sálu) a po 15 minutách byl znám vítěz. Bylo to komunitní projekt nejŘemeslníci.cz, který se kvalifikoval z druhého místa a jehož přednáška byla opravdu hodně dobrá a plná krásných fotek z Pixmacu – viz. Case Study na blogu Pixmacu.

Tak jako tak je to pro nás 2. místo úspěch a několik velmi kladných ohlasů nás utvrdilo v tom, že to co děláme, děláme dobře. Jednoduchost, efektivnost a rychlost, to je směr kterým se bude mikrofotobanka Pixmac stále ubírat.

Jeden z porotců však zmínil, že je Pixmac.cz pro určitou specifickou skupinu lidí, tedy pro ty, kteří nakupují fotografie. S tím však nemůžu souhlasit. Fotografie potřebuje hodně lidí, ale prozatím neví, že není legální najít si je na Googlu, stáhnout a použít kdekoliv se jim zlíbí.

Důkazem budiž několik restaurací, do kterých chodíme, a které mají v jídelním lístku zvětšeniny náhledových fotek s vodoznakem Fotolie ;) Tyto lidi je třeba naučit, že fotografie nejsou zadarmo, ale také, že nejsou předražené. Češi se už musí naučit fotografie kupovat. Aby nezůstalo u planých řečí, pokusím se alespoň trochu zabojovat – http://foto.ri­val.cz – mělo by to být o mikrofotobankách, použití fotografií, nahrávání fotek do fotobank, návody, příklady, licence… prostě samé praktické věci ;) Držte palce.

… je k nezaplacení! Ne vážně, vypadnout z Prahy do přírody je pro nás nepražáky nádherně osvobozující a velmi relaxační. Nachodili jsme desítky kilometrů a viděli spoustu přírodní krásy. O trochu méně zajímavé byly i zříceniny, které jsme navštívili, ale i ty nakonec stály za to. Celý víkend jsme s přítelkyní pojali lehce fotograficky, neb se toho odemně chtěla spoustu naučit (ne že bych toho spoustu znal!).

Penzionek jsme vybírali na poslední chvíli, takže po tisíci telefonátech jsme našli místečko v penzionu Kašperk, který byl celkem blízko našim cílům cesty a za průměrný peníz (1560,– za dvě noci). Apartmán byl super, všude čisto, mohu jedině doporučit! Akorát nám tedy chybělo stravování přímo v penzionku, snídani jsme si museli připravit sami ;) Pro milovníky kvalitního piva – na náměstí městečka Kašperské Hory najdete nefalšovanou Svijanku! Klasická jedenáctka, výborná Svijanská Kněžna a hodně hodně vymazlený Kvasničák, který nás dosti odrovnal ;)

Sobotu jsme strávili hlavně cestou na jih a prohlídkou zříceniny Rabí – poslední dvě místa na okruhu „věž“, kdo by to byl čekal. Obídek v nedaleké restauraci nebyl nijak extra, dršťkovka nebyla moc dršťková Po obytování jsme se ještě vydali pěšky na nedaleký Kašperk (pár km do pěkného kopce) a můj stativ se mi pěkně pronesl (2,5 kg stativ, 1 kg hlava, 2 kg foťák, …). Hrad měl už po zavíračce, ale my jsme si našli hezké místečko k focení a trochu jsme se vyblbli.

Druhý den začal brzičko, dojeli jsme na Horskou Kvildu a nezaplatili parkovné (lísteček za stěračem byl naštěstí pouze informativní a v informačním centru jsem zaplatil celodenní parkovné 50,– Kč). Vyrazili jsme špatným směrem, abychom se po cca 4 kilometrech napojili na správnou cestu – do Zhůří. Z kopečka k Turnerově chatě, podél nádherné Vydry na Antýgl a zpět na Kvildu. Suma sumárum 16 km s četnými fotozastávkami ;)

Třetí den jsme měli v plánu navštívit Černé a Čertovo jezero. Před Špičákem jsem se trochu orosil, ale nakonec jsme to zvládli (mimochodem lanovka jezdí jen do 13. září ;) Nachodili jsme spoustu kilometrů těžkým terénem, ale ten den stál opravdu za to! Cestou domů jsme se ještě stavili v motorestu a to byste nevěřili – konečně výborná dršťkovka!

Doporučujeme! ;)

Znáte to, stane se to skoro pokaždé, když děláte nějakou práci delší dobu a ta nepřináší dobré výsledky. Může to být cokoliv, od rekonstrukce bytu, programování aplikace nebo vychovávání psa. Pokud vše jede jako po másle, je radost pracovat od rána do večera. Ten pocit po dobře vykonané práci, kterou vám někdo (nebo vy sami) kladně ohodnotí, je k nezaplacení! To se ovšem zase tak často nestává, že?

U rekonstrukce bytu to může být zpackaná práce řemeslníků, u programování to je neustálé objevování chybiček a nedostatků a u vychovávání psa je to třeba jeho nesoustředěnost nebo rozmazlování někým jiným. Všechny tyhle zdánlivé maličkosti zapříčiní, že máte chuť se na všechno vykašlat a jít dělat něco jiného. To by ale byla chyba, protože z rozjetého vlaku už se vystupuje těžko a bylo by bláhové myslet si, že s „novým projektem“, bude vše jinak. Pokaždé se objeví menší či větší problémy, kterým je třeba čelit a dotáhnout práci do zdárného konce.

Jak se s tím ale vypořádat? Jak překonat svoji vlastní „pevnou vůli“ a „donutit se“ dokončit to, co jste jednou začali? Z vlastní zkušenosti vím jak je to těžké, ale pokud to překonáte, svoji práci i přes dílčí neúspěchy doděláte, budete se cítit stejně dobře, jako byste práci udělali napoprvé bez sebemenšího zaváhání. Možná se dokonce budete cítit líp, nevím, ještě se mi to nepovedlo ;)

Kolikrát jsem si říkal… „už žádná práce o víkendu“ nebo „tohle dodělám a jdu ven“. Ani hovno, zase dřepím u notebooku a dělám věci, které jsem nestihl v „pracovním“ týdnu. Neděle nebývá o moc lepší, ikdyž ta zítřejší bude alespoň trochu fyzicky namáhavá – stěhujeme. Vždycky jsem si víkend představoval jako ideální možnost někam vyrazit. Na kole, na bruslích, na lyžích či pěšky… Na Ještěd, do Českého Švýcarska, na Šumavu… to jsou místa, kde jsem nebyl ani nepamatuju a proto, že dodělávám nedodělané.

Popravdě mě to docela sere, protože práce nejde od ruky a snažím se jí co nejvíc vyhnout (např. psaním příspěvku do blogu). Jenže co s tím, když máte úkol, který už měl být dávno hotov? No co by, prostě pracujete a říkáte si, jak si to příští víkend vynahradíte. Jenže ono zase to samé hovno! Tu přijde lákavá zakázka, tu honem opravit chybu nebo mít „serverovou stráž“. Odmítnutí zakázky je sice věc příjemná, ale dneska už jsou peníze tak nějak nezbytné. Najmout si na zakázku nějakého levného studenta a získat peníze zadarmo? No jo, ale najděte takového… schopného, spolehlivého a pak ho kontrolujte, jestli to dělá podle vašich představ… ano je zase sobota a vy procházíte bastl, který máte příští týden odevzdávat.

Nu což, moje osobní přestávka končí a já to jdu dodělat, abych to měl konečně z krku… a přísahám sám sobě, že příští víkend si to pořádně užiju! Z narozenin se už opravdu vykroutit nemůžu ;)